Těhotenský deníček: 5. měsíc – Čekání na první pohyby miminka

Už jsem v pátém měsíci! Nemohu tomu skoro uvěřit. Čas letí jako zblázněný a půlka těhotenství je za mnou. Skoro ze dne na den mě téměř opustily těhotenské nevolnosti. Konečně mi je natolik dobře, že zvládám delší procházky a nemusím se pohybovat jen okolo domu. Užívám si tedy hezkých dnů, objevuji mně neznámá zákoutí Prahy a začínám si uvědomovat jaké těžkosti a nástrahy mě čekají s kočárkem. Je tedy rozhodnuto – kočárek bude mít 4 kolečka (vepředu otočná, aby se člověk pohodlně mohl v MHD s kočárem pohybovat).

Dny kdy je ošklivě, nebo mi srdce zběsile peláší už od rána, raději zůstávám doma a převážně spím. Vyčerpání sice díky lékům na mou tachykardii je menší, ale stále přítomné. Občas jen tak ležím, hladím své vypouklé bříško a snažím se zachytit první pohyby miminka. Už ho chci cítit, vědět o něm že je v pořádku, chci zažít ten pocit motýlků v břiše. Nemohu se dočkat toho neznámého pocitu, který bohužel nepřichází 🙁 Každý se mě na pohyby stále ptá a pro mě to začíná být frustrující.

Ve 20. týdnu těhotenství jsem absolvovala v Gennetu tzv. velký ultrazvuk. S partnerem jsme se kochali jak ten náš brouček povyrostl až se už ani nevejde na monitor. Vyšetření však bylo dlouhé a bolestivé. Miminko nespolupracovalo a paní doktorka potřebovala pořádně zkontrolovat srdíčko. Tlačila mi na břicho tak silně, až jsem měla strach aby malému neublížila. Nakonec se podařilo zkontrolovat vše co bylo potřeba a my jsme mohli odcházet domů s vědomím, že maličký je zdraví a daří se mu dobře… A dozvěděli jsme se ještě jednu skvělou zprávu – čekáme CHLAPEČKA

20 tt

 S touto radostnou zprávou jsme se vydali domů. Mě smích však záhy přešel, protože už pár metrů od kliniky Gennetu mi začalo být mdlo. Přítel mi běžel pro pití a já se snažila tu náhlou nevolnost rozdýchat. Když mě po několika minutách přešel ten nejhorší pocit, že nemůžu chodit, že omdlím, že budu zvracet, nasedli jsme do tramvaje a já se už nemohla dočkat až budu doma v posteli. Ještě stále jsem měla žaludek jak na vodě, ale bylo mi lépe a tak poslední 3 zastávky k domovu jsem řekla, že zvládnu dojet sama a přítel tedy pelášil do práce. No dojet jsem zvládla jen zastávky dvě. Najednou se mi udělala špatně, zrovna jsme vjížděli na zastávku, tak jsem vyskočila ze sedačky a spěchala ke dveřím, protože jsem věděla, že tohle už neustojím… No, neustála jsem to a tramvaják dveře neotevřel dostatečně rychle … Ano, poblila jsem tramvaj 😀 Pak jsem poblila zastávku… následovalo pár minut rozdýchávání kdy jsem poodešla mimo zastávku abych nepohoršovala lidi a odnesl to další keřík a i chudák malej stromeček. No bylo mi strašně, celá jsem se třásla, zvracela, téměř omdlívala. Hlavou mi v tu chvíli běželo jediné: Jestli tu teď sebou seknu, můžu malému ublížit a může trvat dlouho než mě tu někdo najde a zavolá pomoc. Musela jsem se za každou cenu dostat zpátky na zastávku. Když jsem se bílá jak stěna došourala zpátky, všichni na mě koukali jak na zjevení, ale nikdo se mě nezeptal jestli třeba nepotřebuji pomoc. Půl hodiny trvalo, než se mi vrátilo trochu síly a já mohla vstát z lavičky a nasednout znovu do tramvaje. Doma mě chytala panika, jestli mi tím tlačením na břicho při ultrazvuku nějak neublížili. Nakonec jsem celý týden nebyla schopna téměř nic sníst, stále mi bylo špatně od žaludku, ale úplně jinak než při klasických těhotenských nevolnostech. Takže až vám někdo bude tvrdit, že vám po ultrazvuku nemůže být špatně, nevěřte mu. Možné je úplně všechno.

Konec pátého měsíce těhotenství byl vzrušující. Po večerech jsem cítila takové šimrání dole v bříšku. První dny jsem si nebyla jistá, jestli si to jen nevsugerovávám, ale později už bylo jasné, že je to ono – cítím jak se můj malý synáček hýbe.

4 thoughts on “Těhotenský deníček: 5. měsíc – Čekání na první pohyby miminka

  1. Mona

    Moc gratuluji 👍 a těším se na pokračování

    1. Alenis

      Děkuji, pokračování bude co nevidět 😉

  2. Lenka

    To mi úplně připomnělo, jak jsem v těhotenství pozvracela skoro půlku metra 😀

Napsat komentář