Jak jsme si užili Vánoce 2017

Mé nejoblíbenější období roku máme za sebou, ale já bych na něj ještě ráda zavzpomínala. Miluji advent, všechno to pečení vánočního cukroví, vymýšlení výzdoby a dárečků. Letošní Vánoce byli Jiříčkovi už druhé, ale z těch prvních ještě moc rozumu neměl. Takže letos to byla jiná paráda. Jeho rozzářená očička, když viděl nazdobený stromeček už nikdy nezapomenu.

Chtěla jsem malého zapojit do všech předvánočních činností, takže mi trochu pomáhal i s pečením vánočního cukroví. Nejprve se dva dny přehraboval ve formičkách a vykrajovátkách. Měl radost, když poznával jednotlivé tvary a zvířátka, vozil je v náklaďácích, navlíkal na věže postavené z kostiček, obkresloval je na papír, stavěl do řady apod. Pomáhal mi i s těstem na perníčky – přesíval mouku a kakao, načež si cedník od kakaa připlácl na obličej a ten mu tam vytvořil kakaovou mřížku. Snažil se také vše ochutnávat, hlavně tedy mouku. Nějak mu nešlo do hlavy, že mu slibuji perníčky a ono je to přitom tak hnusný. O tom, že jsem měla kuchyň a půlku obýváku celou od mouky, cukru a kakaa asi moc povídat nemusím, že? Jiřík pak mazal rovnou do vany. To zná každá máma. Ale za tu srandu to rozhodně stálo.

Jiříčka jsem přizvala i k válení a vykrajování těsta. Ale tady jsme spolu už hodně válčili. Dlouho mu totiž trvalo, než pochopil, že to těsto bude po upečení o dost lepší, než za syrova. Stále chtěl ochutnávat. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, že těsto jíst nebudeme a Jiřík tak začal vykrajovat perníčky ve tvaru rybiček a traktorů. Vymyslel i zlepšovák a do každého kolečka traktoru udělal prstem důlek. No, perníčky mu pak chutnaly až tak moc, že během adventu zbouchnul sám půlku krabice a i na Štědrý den si je dal místo večeře.

V adventním období se nikdy neopomeneme vydat na vánoční trhy. Tentokrát jsme zvolily trhy na Staroměstském náměstí, kde se mrňousovi nejvíce líbila zvířátka. Překvapil mě, jak se vůbec nebál a klidně by vlezl k nim do ohrady. Největším hitem byla ovečka o kterou se skoro popral s holčičkou, která se na ní chtěla také dívat. Nezastavil ho ani poník, který mu chtěl sežvýkat čepici. Prostě za ovečkou by šel až na kraj světa. 🙂  Na trzích ochutnal i svůj první trdelník. Nejprve ho jen tak nevěřícně cucal, ale pak to byla láska.

Také se s vámi chci podělit o okamžiky, kdy Jiříček viděl poprvé nazdobený stromeček u nás v obýváku. V očích měl jiskřičky štěstí. A ač jsem chvílemi opravdu trnula hrůzou, že se rozběhne a skočí do stromečku, nestalo se tomu tak a musím ho opravdu pochválit, že nechával ozdoby docela napokoji. Však koukněte na video, jakou měl radost.

Ani pro kapra jsme nezapomněli vyrazit. Jiřík zkušeně nakoukl do kádě, uznal že nic moc a raději se věnoval svému oblíbenému trdelníku. Když už byl ale kapr doma, nemohl z něj spustit oči a chodil ho v 5 minutových intervalech neustále kontrolovat. Vánoce jsou zážitky a emocemi vždy nabité a s malým dítětem se opět navrací to jejich magické kouzlo. Ono to není o dárcích a penězích, ale o těch šťastných dětských očích, když si můžou třeba sáhnout na kapra.

Štědrý večer byl trošku jiný, než jsme si ho asi všichni představovali. Čekali jsme jak bude Jiřík jásat a radovat se z dárků, ale on vesměs jen všechno pozoroval a zkoumal. Byl vším tak zaujatý, že na nějaké větší radování se a úsměvy vůbec neměl čas. Začal si hrát s hned první hračkou kterou dostal, s traktorem. A to by mu ke štěstí pro ten večer klidně stačilo. V každém dalším dárku pak očekával zase traktor nebo autíčko. Největší zklamání můžete vidět ve videu, kdy jsem mu jen tak pro srandu zabalila nový svetřík. Když zjistil, co to je, jen ho zhnuseně odstrčil a šel rozbalovat další balíček.

Užít si Vánoce, pro mě znamená užít si celý adventní čas až po Nový rok. Příjde mi škoda omezovat se pouze na Štědrý den, vždyť ten tak rychle uteče. A jaké byly vaše Vánoce? Stihli jste všechno co jste měli v plánu?

Napsat komentář