Dovolená v Mariánských Lázních

Na dovolenou k moři si ještě s Jiříčkem netroufáme a ani nejsme zastánci toho, trápit malé děti dlouhými přesuny a velkými horky. Proto krátká, třídenní, dovča v Čechách pro nás byla jasná volba a Mariánské Lázně si Alenka přála už dlouho navštívit. Tak jsme si na půlku srpna zarezervovali apartmán ve Ville Marion a vydali se na naši první rodinnou dovolenou.

Hned při příjezdu na místo nás přivítal majitel, který byl velice příjemný a vstřícný. Bylo na první pohled vidět, že si rád povídá se svými hosty a ochotně nám poradil místa, která bychom při naší návštěvě Mariánských Lázní neměli vynechat. Přiznám se, že plánování dovolených beru dost laxně a nechávám vše z velké části na partnerce. Tentokrát jsem se jen zběžně koukl na pár fotek a jako vždy jsem věděl, že určitě nevybrala špatně. Vzhledem k tomu, že Alenka dlouho nemohla nic najít, tak jsem čekal něco obyčejného. Velikost a útulnost apartmánu mě však velice překvapila a opět jsem si ověřil, že Tik / Ťak metoda, kdy snoubenka dovolenou plánuje a já řeším vše na místě výborně funguje a že se nám tu bude líbit. Jediné co bych na ubytování vytkl, byla extrémně vrzající podlaha, kdy jsme se ani baletími pohyby nedokázali vyhnout vrzajícím místům. Spí-li v pokoji dítě je to opravdu citelný neduh. No a nakonec nemohu nezmínit snídani, která byla z mého pohledu dosti smutná a možná by bylo lepší, kdyby majitelé nabízeli ubytování bez snídaně.

Jiříček se zrovna čerstvě naučil chodit a tak si užíval prozkoumávání a objevování nových míst v rozlehlých lázeňských parcích, na zahrádce za Villou i v apartmánu, kde neustále chodil sem a tam, přičemž nakukoval do všech skříněk a poliček.

Ihned jak jsme se ubytovali, vydali jsme se na procházku do města. Počasí nám vyšlo naprosto dokonale. Bylo krásně a Mariánské Lázně mě naprosto učarovaly. Několikrát jsem byl v Karlových Varech a i když je to hezké město, tak oproti Mariánkám se můžou jít Vary zahrabat. V podstatě celou cestu od Villy až na kolonádu jsme šli krásně upravenými parky, které byly plné dětských hřišť, laviček, fontán a atmosféru dotvářel protékající potok spolu s vyvěrajícími léčivými prameny. I na samotné kolonádě jsem si připadal spíše jak v zámeckém parku plném jezírek. Téměř v každém jezírku se nacházela zajímavá fontána a dokonalou atmosféru dotvářel už jen náš Jiříček, který byl celý den jak sluníčko a my všichni jsme si společně strávený čas opravdu užívali. Největším zklamáním bylo, když jsme se několik minut před šestou hodinou dostavili ke Křížovému pramenu a personál nám sdělil, ať už ani nechodíme dovnitř, že budou za 10 minut zavírat a spolu s prameny se v 18:00 zavřely i všechny ostatní obchůdky ve městě. Na poslední chvíli jsme si stihli koupit alespoň tradiční lázeňskou oplatku a jelikož jsme vždy vybaveni plným kočárkem nepostradatelných věcí, měli jsme s sebou i piknikovou deku, na které jsme zakempili přímo vedle kolonády a nasávali jsme pohodovou atmosféru, která čišela z korzujících lázeňských hostů.

K místu našeho ubytování jsme se vraceli až před desátou večerní a Jiříček nám usnul v kočárku doslova pár metrů před apartmánem. Nechtěli jsme ho budit přenášením, a tak jsme hodili otočku a vydali se hledat místo, kde by nám po desáté hodině někdo uvařil večeři. Ve městě, kde je již od 18:00 téměř všude zavřeno je to opravdu oříšek, ale přeci jen jsme objevili dva podniky, které stojí dokonce i za zmínku. První večer jsme zakončili na příjemné a zastrčené zahrádce u penzionu Holiday a druhý den jsme si dali výborné burgery v Cinema café.

Ihned ráno jsme se vydali do vyhlášeného Boheminium Parku, který je plný miniatur slavných českých památek. Hodně jsem o tom slyšel a opravdu jsem se na tento výlet těšil. Možná právě proto jsem byl nakonec z návštěvy trochu zklamaný. I když je park opravdu krásný, památek je tu hodně včetně dětského hřiště uprostřed, nějak na mě celá koncepce vůbec nezapůsobila žádným zvláštním dojmem. Celý pobyt nám v parku navíc znepříjemňovaly všudypřítomné vosy, kvůli kterým jsme byli nuceni být neustále v pohybu. Kousek od Boheminium parku se však nalézá obůrka Hvozd, kde jsem si jako novopečený myslivec užil blízké setkání s jelení a dančí zvěří. Až zpětně si vybavuji, že jsem na chvíli úplně zapomněl na rodinku, a pouze se kochal majestátními zvířaty a fotil jednu fotku za druhou.

Odpoledne se nám však již začalo kazit počasí a vypadalo to na příchod bouřky. Hráli jsme si s Jiříčkem na zahradě za Villou a čekali jestli začne pršet, nebo ne. Mraky se nad námi honily, ale déšť nikde a my moc toužili vidět zpívající fontánu spolu se světelnými efekty. Vyrazili jsme tedy na poslední chvíli do města a tak tak jsme stihli začátek představení na kterém nás uvítala kapkami deště jedna nezbedná malá přeháňka.

Třetí den pršelo už od rána a ač jsme měli naplánované další výlety, nezbylo nám nic jiného, než se vydat zpátky do Prahy. Celý výlet jsme si všichni opravdu užili a možná právě nepřízeň počasí nás donutí se do Mariánských Lázní minimálně ještě jednou vrátit, jelikož je tam pravdu krásně a my přeci ještě neobjevili úplně vše.

Pokud máte také nějaké oblíbené české město, kam rádi jezdíte opakovaně, nebo které vás uchvátilo, podělte se s námi o tip v komentářích, ať víme, kam se příště vydat.

 

Napsat komentář